BODY AWARENESS (VĚDOMÍ TĚLA)

8 března, 2021

Meditace - pokračování II

Proč se snažit o uvědomění?

Prohloubení „vědomí těla“ je považováno za klíčový element terapeutických přístupů zvaných mind-body, přístupy jako jsou jóga, Taichi, Feldenkreisova metoda, Alexandrova metoda, meditace, mentální trénink pro sportovce, tělo – orientované psychoterapie a dechové terapie (Mehling, 2011). Vědomí těla zahrnuje pozorné soustředění se na vnitřní pocity, vjemy těla .

Vědomí těla, jak ho definuje Mehling, je subjektivní stránka propriocepce a interocepce, která vstupuje do vědomí a je pozměnitelná duševními procesy jako jsou pozornost, interpretace (vyhodnocení), přesvědčení, vzpomínky, podmínky, postoje, afekty. V medicínské a psychologické literatuře se vědomí těla popisuje jako cesta k zlepšení somatosenzorického vnímání (Mehling, 2011).

Aktuální psychický stav

vždy se odráží ve stavu svalového systému. V závislosti na psychickém stavu se mění svalový tonus, postura, zvyšuje se nebo snižuje napětí v různých svalových skupinách. Propriocepce je tedy ve vnímání těla rozhodujícím druhem čití a forma pohybové aktivity, ať už v rámci profese nebo jako cílené cvičení či sport hraje ve vnímání těla velmi důležitou roli (Stackeová, 2011).

Vyvinutost uvědomění těla udává míru významu, který jedinec přikládá tělesným prožitkům, svému vzhledu, srovnávání s objekty tělu cizími a sílu koncentrace na jednotlivé části těla. Nízká úroveň uvědomění znamená menší pozornost vlastním prožitkům, menší míru integrace vjemů a větší soustředěnost na okolí. Vysoká úroveň naopak a nevědomé spojování jednotlivých tělesných partií s určitými symbolickými významy může vést k psychickým konfliktům (Park, 1996).

V dnešní době obracíme pozornost spíše na vnější podněty, naše tělo se nám odcizilo a my nerozumíme, co nám říká, nebo hůře – ani nevíme, že k nám „mluví“. Je potřeba obrátit pozornost dovnitř a uvést tento nesoulad do rovnováhy (Stephens, 2001).

Nešpor (1998) poukazuje na význam dobrého vnímání svého těla i pocitů pro včasné rozpoznání nemoci a tím možnosti předejití jejímu plnému rozvinutí. Dále uvádí zajímavou informaci o lidech, kteří prodělali tzv. „tiché infarkty“, které jsou nebezpečné tím, že postižený nevyhledá odbornou pomoc a tedy nemůže být řádně léčen: „V jedné studii vědci zjišťovali, jaké jsou psychologické charaktery těchto lidí a zjistili jediný rozdíl – lidé, kteří prodělali infarkt a nevěděli o tom, si hůře uvědomovali vlastní tělo.“

Zaujalo tě téma? Přečti si další články na mém blogu.

Zeptej se

Get my tips directly now! Ready to start?

Pellentesque id nibh tortor id aliquet lectus proin nibh nisl.